Desatero pro rodiče „Když je škola zavřená“

1. Nastavte si pravidla, režim a bezpečné hranice 

Systém, řád, pravidelnost a rituály je to, co ukotvuje vdobě chaosu (nejen děti, ale i dospělé).  

Vytvořte dítěti pocit bezpečí (potřebuje vědět, co, kdy a jak se bude dít, aby mohlo zůstat dítětem), nastavte jasné hranice, dodržujte pravidelný režim (trvejte na tom, aby i teď, kdy je doma, vstávalo a chodilo do postele vpravidelný čas) a buďte emoční mu oporou.  

 

2. Vytvořte pracovní místo, kde se bude dítě učit 

Vytváření pracovního místa je už samo o sobě učením. Pokud dítě pracuje u stolu, posaďte jej kněmu vždy ve stejný čas. Zapojte proto dítě na vytváření pracovního prostoru a učte ho udržovat si na tomto místě pořádek. Škola má také přece určitý pevný řád.  

 

3. Stanovte si časový harmonogram dne  

Stanovte přesný harmonogram, kdy má dítě dělat úkoly, kdy se protáhnout a nezapomínejte na kroužky, resp. aktivity, které děti běžně dělají – malujte si snimi, vezměte je ven, nechte je sportovat. Vše do tohoto harmonogramu zakomponujte. 

Vycházejte zdoporučení, že časová dotace na domácí práci na 1. stupni by měla být max. 2 hodiny denně a na 2. stupni max. 4 hodiny denně. Respektujte tempo učení dítěte, všímejte si možných známek přetížení, zkuste společně sdítětem přijít nato, jaký styl učení je pro něj nejefektivnější. 

https://mommyhood101.com/daily-schedule-for-kids  

 

4. Učte děti pracovat splánováním činností a zpětnou vazbou. 

Nechte dítě naplánovat si, co udělá, vjakém čase a zpětně si vyhodnotit, zda se mu vše podařilo (mladším dětem pomozte srozplánováním výuky). Nechte ho, ať o tom, co dělá, mluví svým jazykem. A učte ho, aby si po sobě výsledek samo zkontrolovalo.  

 

5. Propojujte učení dětí sreálným životem  

Nechte dítěti prostor, ať co nejvíce věcí a jevů objeví samo. To samozřejmě neznamená, že ho v tom necháte plácat. Snažte se pomoci mu propojovat učení sreálným životem. 

 

4. Pokud něčemu dítě nerozumí, konzultujte sučitelem. 

Sledujte stránky školy a komunikujte střídním učitelem, ev. sučiteli jednotlivých předmětů. Látku sdítětem opakujte, procvičujte, ptejte se dítěte, jak látce rozumí, jak by to řešilo,nechte si vysvětlovat od něj. Podporujte ho v jeho práci, nedělejte jiza něj. Pokud si nebudete vy ani dítě vědět sněčím rady, úkol raději vynechte. Ať si dítě poznamená, že mělo s cvičením problém (učitelé rádi látku dovysvětlí – přes mail, nebo formou on-line konzultace).  

 

5. Motivujte dítě, aby udržovalo sociální kontakt se spolužáky. 

Podpořte jej, aby diskutovalo dané předměty se spolužáky – nechte ho poptat se, jak to dělá spolužák. Upevní to jejich zájem o výuku a sociální interakci. 

 

6. Netlačte na výkon 

Platí, že klid a trpělivost jsou základ. Když to nejde, tak to nejde. Půjde to příště. Zachovejte klid. Pokud ucítíte, že na vás jde rozčilenost, okamžitě přestaňte! 

Není nic neobvyklého, že se dítě může začít vnitřně bránit a ani neví proč. Pokud se vám dítě takzvaně "blokne", netlačte a raději další učení odložte. Obejměte ho a řekněte, že víte, co cítí a dělejte chvíli něco jiného, co dítě baví. Něco skutečně lehkého, veselého, kde bude moci uspět.

7. Dítěti umožněte zažívat pocit úspěchu 

To je nesmírně důležité. Nebuďte perfekcionisté. Obrovský úspěch je už to, že dítě pracuje. Vždyť se to teprve učí! Chvalte dítě za vše, co se mu daří. Řekněte mu, jak jste na něj pyšní, že s vámi pracuje, že vás poslouchá, že se soustředí. Dejte mu důvěru, že to zvládne. A na konci vyjádřete uznání, že se mu to podařilo.  

 

9. Plánujte si sdětmi (i bez nich) čas na relaxaci  

Myslete na psychické i fyzické zdraví Vás i Vašich dětí. Buďte laskaví a ohleduplní ksobě, udělejte si jako rodič prostor a čas na sebe (pokud budete vpsychické pohodě vy, bude i Vaše dítě). Zkuste znovuobnovit rovnováhu vdobě chaosu  držte se svého systému a řádu, o víkendu buďte offline a věnujte se sobě navzájem.  

 

10. Váš vztah s vaším dítětem je nejvíc. Nedovolte, aby ho učení ničilo. 

Buďte pro své dítě „emočně stabilním rodičem“, dítě velmi citlivě vnímá rodičovské strachy, nejistoty a úzkosti.  Uznejte a mluvte sdítětem o jeho pocitech, i pro něj je to těžké období. Důležitější, než co se dítěnaučí, je váš vztah.  

Pokud vám přetekl pohár trpělivosti, nebuďte z toho nešťastní, je to normální. Běžte za dítětem, dotkněte se ho a řekněte mu, že vaše rozčilení nepatřilo jemu. "Řekněte mu, že to byla vaše bezmoc, zoufalství, či strach… Dítě vás vezme na milost a nejspíš se samo bude chtít přitulit. Ono vás totiž miluje…….